↑ Zpět na Historie Medlánek

Z kronikářova zápisníku

Historie Medlánek – 4. pokračování

Další osudy naší obce jsou tedy spojeny se jménem Františka Magnise. Jeho manželkou byla Jana Františka Prisca z Magni. Tyto osoby si zaslouží podrobnější popis, nejprve tedy k osobě – netradičně – Františku Magnisovi,
Jistě si každý čtenář položí otázku, kde se vzala vrchnost s tak podivným jménem. Rodový archiv Magnisů říká, že pocházeli ze Severní Itálie. Podivínský Rudolf II. jim udělil roku 1596 tak zvaný inkolát – právo bydlení. František Magnis pak udělal v průběhu třicetileté války poměrně rychlou kariéru. Nejprve byl rytířem, svobodným pánem, hrabětem, krátkou dobu majitelem Blanska, od roku 1620 pánem na strážnickém panství, které bylo už tehdy zadlužené a Žerotíny opuštěné. Na Moravě zastával úřad zemského podkomořího, roku 1640 byl jmenován dokonce správcem země a od roku 1649 byl jmenován zemským sudím. Pouze tři roky mu osud dopřál vykonávat tento úřad.

Zdánlivě odbočím: V průběhu třicetileté války se stalo Brno sídlem celomoravských i stavovských zemských úřadů. Po smrti nesnášenlivého kardinála Františka z Ditrichštejna vydal císař Ferdinand II. dne 18. a 20. prosince 1636 císařské reskripty, jimiž byl v Brně založen císařský tribunál, který uplatňoval po celé Moravě politickou i soudní pravomoc. Řada autorů už považuje toto datum za den, kdy se Brno stalo skutečně hlavním městem Moravy. Tento stav byl potvrzen 5. listopadu 1641, kdy nařízením Ferdinanda III. došlo ke konečnému sjednocení moravské zemské správy a odstranění dosavadní dvoukolejnosti. Královský tribunál byl přestěhován z Olomouce do Brna, kam byly také převezeny zemské desky olomoucké cúdy, tedy olomouckého zemského soudu. Svoje místo našly v budově nynější Nové radnice.

Císař Ferdinand III. Vyzval dopisem ze 6. sprna 1641 Františka Magnise, tehdejšího člena císařské, dvorské válečné rady, tajného radu a správce Moravy, zemského hejtmana, aby s “vážností jemu vlastní“, uvedl ve prospěch Brna argumenty, že je nutné v malém markrabství soustředit do jednoho místa zemské právo se zemskými deskami, zemským soudem, zemskými sněmy a nedávno založeným královským tribunálem. Magnis odpověděl 20. srpna 1641. Svoje rozhodnutí zdůvodnil tím, že Brno je přirozeným centrem Moravy, je blízko císařského dvora ve Vídni, má “pěkně vystavený zemský dům“, v něm je archiv a daleko příjemnější a zdravější ovzduší, než tehdy rybníky obklopená Olomouc. V Magnisově hodnocení jsou uvedena i brněnská negativa. Nedostatek potravy, drahota. Brnu vytýkal také (už tehdy!) malé ubytovací možnosti. Od ledna roku 1642 stalo se Brno již definitivním sídlem všech hlavních královských i zemských úřadů.
Toto výsadní postavení Brna bylo potvrzeno i v dalších letech. Ferdinand III. byl Brnu vděčný, že v srpnu 1645 odrazilo útočící Švédy a tím zachránilo i Vídeň. Obyvatelům Brna udělil řadu výsad a privilegií. Zlepšil městský znak, poskytl finanční výpomoc 30 tisíc zlatých a uvalil pětileté moratorium na všechny dluhy brněnských měšťanů.

Brno dokázalo zachytit nastupující vlnu rozvoje manufaktur a stálo v čele průmyslového pokroku rozvíjející se industriální společnosti. To však už naše město mělo – od 4. dubna 1792 od Josefa II. výsadu užívat titul hlavního města Moravy.


Historie Medlánek – 3. pokračování

Prodej Medlánek panu Petrovi Sádovskému ze Sloupna nebyl náhodný. Jeho rodina dlouho sloužila Pernštejnům, znala tedy stále chudnoucí pokladnu svých chlebodárců a tak jim nedalo příliš práce odkoupit sokolnické panství a roku 1559 i Medlánky. Jejich majetkem byla naše obec téměř třicet let. Rokem 1588 končí období, kdy Medlánky byly v držení jednoho rodu více let. Přicházejí většinou rody cizí, naše panství střídá jednoho majitele za druhým.

Pro následující období mohou posloužit jako zdroj informací Moravské zemské desky 1480 – 1566 ( II. kraj brněnský XXVII, strana 390, f.8 V 26). V dokumentu s názvem “Vklad vsí Sokolník a Telnice“ čteme “Vratislav z Pernštejna i s erby svými Petrovi Sádovskému z Slupna, erbom a budúcím potomkom jeho své vlastní zboží a dědictví, žádnému nezávadné, totiž ves Sokolniky se dvěma many a s třetím manem mlynářem na mlýně sokolnickém… ves Medlánky, blíž Brna ležící, i s desátkem obilným, vytýkaným jarým i ozimým, s rolí, které slovú Pracké, ku pravému jejich jmění, držení a dědičnému požívání a kdež by to jisté zboží mně a erbom mým v dskách svědčilo, to tímto vkladem mořím a vniveč obracuji.“

Také další dokumenty Moravské zemské desky III 1567 – 1640, str.182, fol. 7 V, v materiálech “Vklad smlouvy o statek sokolnickej učiněné“ hovoří o novém majiteli. 20. září 1588 se jim stává, za 22 tisíc zlatých Jindřich Pfefferkorn z Ottopachu. Cituji:

“Vklad smlouvy o statek sokolnickej učiněné“

“Léta páně tisícího pětistého osmdesátého osmého (20.9.) v outerý… mezi urozeným vladykou Janem Sádovským z Sloupna a na Sadové z jedné a urozeným vladykou panem Hendrychem Pfefferkornem z Ottopachu a na Řečkovicích z strany druhé a to taková, že jest psanej svrchu pan Jan Sádovskej, své vlastní zboží a dědictví svobodné a žádnému nezávadné, totiž tvrz a ves Sokolniky… ves Mydlenky, s lidmi v těch všech osedlejmi i neosedlejmi … za sumu dvaceti a dvoch tisíce zlatejch.“

Krátce k novému majiteli, s trochu divným, nečeským jménem. Rodina pocházela původně z Čech a založil ji Petr Pfefferkorn. V mladších letech býval členem osobní stráže císaře Ferdinanda. Roku 1542 byl povýšen na rytíře a moravská větev této rodiny dostává tzv. inkolát, dnes bychom řekli státní občanství.  Od roku 1582 měl Jindřich v držení Řečkovice, za 6 roků nato koupil i Medlánky. Dlouho se z držení naší obce netěšil. Některé prameny uvádějí, že zemřel ještě roku 1588, jiné o rok později. V řečkovickém kostele, v lodní zdi nachází se náhrobek jeho ženy, která svého manžela přežila až do roku 1595.

Roku 1590 jsou Medlánky prodány znovu. Tentokrát do vlastnictví pana Jindřicha, mladší purkrabí z Donína. Jeho příbuzná – Markéta z Donína, byla v letech 1490 – 1502  abatyší – představenou ženského Kláštera Králové na Starém Brně.

Dalším majitelem Medlánek se stává roku 1596 pan Bohuslav Bořita z Budče. Ponechal si naši obec do roku 1622, kdy nastoupil jako voják do císařských služeb. Toto období mělo svoji tragickou dohru 21. června 1621 na Staroměstském náměstí. Byli zde popraveni 3 příslušníci panského stavu, 8 rytířů a 16 měšťanů. Ve smutném období třicetileté války byla majitelkou Medlánek Alžběta Pergarca z Pergu. Jan Perger z Pergu, od roku 1604 majitel Tuřan, oženil se podruhé s Eliškou Kumerovou. Ta odkázala naši obec své dceři Prisce, provdané za hraběte z Magni. S výjimkou krátké doby, kdy byly Medlánky drženy velmi krátce Zikmundem Sakem z Bohuňovic, stala se Prisca se svým manželem Františkem medláneckou vrchností na další tři staletí.


Název obce, počátek historie, majitelé Medlánek

Jestliže pomineme předslovanské osídlení Brna a okolí, je potřeba začít v 8. století našeho letopočtu. Nálezy ze staveniště podniku Meopta v polní trati Zadní Žleby už ukazují na osídlení slovanské. Časově je to 9. století – tedy období vzniku a rozmachu Velké Moravy. Bylo zde odkryto 8 obytných chat tzv. kůlové konstrukce s kamennými pecemi v rohu místnosti. Další nálezy ukazují velmi úzké spojení života našich předků s přírodou.

S těmito podmínkami souvisí i název obce. Autoři zabývající se touto problematikou uvádějí nejčastěji 2 verze:

  • V době vznikajících prvních sídel protékal obcí potok, který s ohledem na terén byl velmi pomalý – mdlý. Tak se název potoka přenesl i do názvu obce. Opačným příkladem může být sousední Bystrc. Potok zde tekl rychleji, byl velmi bystrý – bystřec. Od toho název Bystrc.
  • Protože v tomto historickém období se živili naši předkové jedině zemědělstvím, byla důležitou podmínkou jakost a úrodnost půdy. Autor Hugo Sáňka ve své knize „Pomístní názvy brněnského okolí“ uvádí známé názvy jako Černá Pole, Červený kopec, Kyselá hora u Řečkovic a zdůrazňuje, že zejména okolí Medlánek se svými vyprahlými kopci opravdu možnost takového označení dávalo. Objevují se tedy názvy Medlany, Medlánky, Mydlany, německy Mydlanca, latinsky Mydlan. Obyvatelé takové obce se nazývali Medlané.

Po roce 1273 historické prameny o Medlánkách neexistují. Další datum je z roku 1344 (to už vládne Jan Lucemburský) s označením Villa Medlan. Slovo villa však mělo v této době široký význam. Znamenalo nejen vesnici, osadu či město, ale často i jen pouhé stavení. Toto období popsal brněnský rodák Jaroslav Mezník ve své práci „Venkovské statky brněnských měšťanů ve 14. a 15. století“. Na straně 129 vysvětluje, proč bohatý brněnský měšťan měl snahu tzv. zákupu. Množství držené půdy totiž přibližovalo měšťana k vytouženému snu přejít ke šlechtě nižší, zabezpečit rodinu a dostat se na úroveň šlechtických kruhům. Tak se také Medlánky dostávají na konci 14. století do držení feudálů světských.

Roku 1344 je to Hartmann z Tišnova – jinak brněnský občan, od roku 1350 jsou Medlánky v držení brněnského rychtáře Bernarda, který je předal svému synovi Mikuláši Vranschauovi. Roku 1352 poprvé se u jména majitele objevuje přídomek „de Medlan“ – čili Hartmann z Medlan.

Přechod venkovských statků brněnských měšťanů do rukou šlechty začíná v 80. letech 14. století. Roku 1381 je obec v držení Ondřeje z Medlan, jeho syn Jan z Medlan se uvádí v letech 1409-1418. Velké vážnosti se těšil ve 40. letech Jan Medlánský z Medlan, šedesátá léta hovoří o Petrovi z Medlánek, roku 1480-1492 se uvádí Medlánský sirotek. Ve Vlastivědě moravské, okres Tišnov, je uveden jako držitel dvora v Dolních Loučkách Kašpar Medlánský z Medlan.

Po smrti krále Jiřího z Poděbrad (1471) je Morava v přechodném držení uherského Matyáše Korvína. Ten za „kvalifikované dvorské služby“ odměňuje Vratislava z Pernštejna tím, že mu 3. března 1489 postoupil obec Medlánky. Toto období lze považovat pro naše předky za optimální. Pověst nejbohatšího velmože v Českém království měl Vilém z P., který stál v popředí českých dějin i za panování Jagellonců. Jeho syn Jan dostal po otci moravské panství. Měl příjmení Bohatý. I když za něho pernštejnská sláva dosáhla vrcholu, objevují se příznaky pozvolného úpadku. V roce 1534 postoupil Medlánky na krátký čas Klášteru Králové na Starém Brně. Dva roky předtím osvobodil občany Medlánek od roboty. Zkáza rodu Pernštejnů však pokračovala dál. Došlo i na Medlánky. Ty byly roku 1559 prodány majiteli sokolnického panství Petrovi Sádovskému ze Sloupna.


Darovací listina Krále Václava I.

Rok 2017 je pro nás, občany Medlánek, významným výročím. Dne 14. srpna 1237 – tedy za panování českého krále Václava I. (1230-1253) – byla sepsána „výměnná kupní smlouva“, ve které se tehdy poprvé objevuje jméno naší, tehdy samostatné, obce. Latinský originál je uložen v Moravském zemském archivu, pro praktické potřeby jej přeložil prof. Vladimír Mazal. Český text zní takto:

„Ve jménu Svaté Trojice a nerozdílné jednoty amen. Václav, z boží milosti čtvrtý král český, Zdislavovi, faráři kostela svatého Petra v Brně a jeho nástupcům na věky.

Nespolehlivá je lidská paměť a trvá (co je) napsané a to když trvá, trvá i čin, svěřený svědectví písma. Proto všem přítomným i budoucím, kteří budou mít možnost nahlédnout do tohoto zápisu, ať je vyhlášeno svědectvím přítomných, že považujeme za platné: Věrnému našemu knězi Zdislavovi, faráři chrámu svatého Petra v Brně, výměnnou smlouvou slavnostně a zákonitě ať je vyhlášeno, že vše, cokoliv vlastníme ve vsi Bosonohy, ať obdělané nebo neobdělané, se všemi náležitostmi, poli, loukami, pastvinami, lesy a ostatním jakéhokoliv jména připisujeme uvedenému kostelu a výše zmíněnému Zdislavovi a jeho nástupcům.

A poněvadž úkon výměny postupuje tak, že jeden z vlastníků touto dohodou uděluje, aby naopak druhý stejně tolik nebo ještě více dal ze svého, jestliže se to hodí, rovněž náš farář Zdislav postoupil nám ze statků v Medlánkách a Březovicích náležejících škole při kostele svatého Petra a ze statků ve Vážanech a Bzové, náležejících střídnikům a jiným lidem kostela, se všemi náležitostmi polí, loukami, pastvinami a lesy. Výměna bude nerovná, poněvadž víc z našich statků ke kostelu připadne, než z majetků uvedeného faráře (nám). Přesto vše, co jsme měli v Bosonohách, převedli jsme do této výměny pro věrnost jeho a služebnost za škody a loupeže způsobené kostelu od našeho vojska. Jmenovaný náš kněz pro větší platnost předem oceněné výměny nás poctil dvěma koňmi v hodnotě 20 marek. Aby tato ustanovení zůstala trvale neporušena na věčné časy, dali jsme tuto listinu opatřit naší pečetí a dole podepsanými svědky, jejichž jména dále následují.

Otto, purkrabí z Donína, Arnold, hrabě z Hukvagu, Mikuláš, syn Borutův, Albert, syn Našplikův, Zbraslav, podčíšník český, Dalibor, mladší podkomoří český, Ondřej ze Všechrom, Milíč a jeho bratři Zlebor a Dyik, Přibyslav a Volkmar, Záviš z Březníka, Bohuš z Tasovic, Rym ze Židlochovic, Karel a jeho bratří Benko a Tuclav z Říčan, Náhrad z Ořechova, Štěpán z Troubska. Ondřej, syn krajského správce Česlava z Čech, Konrád, písař Brněnský, purkmistr Štěpán z Ostopovic, Ota kanovník Boleslavský, Siro, kněz pana krále, Jindřich, farář z Kosten, Bruno, měšťan Brněnský, Alrám, Peregrinus, Petr, syn Šimonův, Syfrid a jeho bratři Oldřich a Velchard, Alberto z Chebu a četní jiní.

Dáno v tomto milostivém létě 1237, 9. indikce dne 14. srpna. Dáno v Brně rukou notáře Viléma.“

Z výše uvedeného dopisu plyne následující: 

Roku 1237 vrcholilo nepřátelství mezi českým králem Václavem I. (synem Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské) a jeho mladším bratrem Přemyslem, markrabětem moravským. Václavovo vojsko přitáhlo na Moravu a v okolí Brna byly svedeny tuhé boje, které nešetřily ani civilní obyvatelstvo.

Václav I. připisuje kostelu sv. Petra v Brně a jeho faráři Zdislavovi vše, cokoliv vlastníme ve vsi Bosonohy.

Farář Zdislav postoupil zeměpánovi statky v Medlánkách, Březovicích, Vážanech a Bzové a „ostatní náležitosti“: pole, louky, pastviny a lesy. Přidal k tomu 2 koně v hodnotě 20 marek. Tím se staly Medlánky majetkem královským.


Úvodní slovo kronikářovo

V loňském ročníku Medláneckého zpravodaje (2016) bylo možné si přečíst řadu čtenářských názorů především na obsah, ale také na rozsah jednotlivých příspěvků. Moje manželka, která se z titulu svého zařazení v zastupitelstvu setká během roku s více jak pěti sty občany, především seniorského věku, tlumočila mně jejich názory. Abych respektoval i orgán zodpovědný za Medlánecký zpravodaj, sešel jsem se se třemi členkami redakční rady. A závěry?

Globalizace problémů, které sužují současné lidstvo, je tak mnohostranná, že není možné vytipovat si jediné místo, zemi či stát a to učinit „středem vesmíru“. V názorech předních světových sociologů dostává stále více místa mnohostrannost. 

Budou tedy zklamáni ti, kteří si myslí, že je možné psát příspěvky jen a jen o Medlánkách a přehlížet realitu. Jsme pouze malým kolečkem, které je ale součástí celku, který by měl mít krásné a hrdé jméno – ČESKÁ REPUBLIKA. Ale i my v Medlánkách můžeme být hrdi, že nás tento globalizovaný svět bere na vědomí. I když můj první příspěvek na to neukazuje. 

PhDr. Miroslav Vespalec


Abyste nebyli ochuzeni o rubriku Z kronikářova zápisníku, která se nám ne vždy do Medláneckého zpravodaje vejde v kompletním znění a ne vždy koresponduje s tématickým zadáním pro dané číslo, zřídili jsme pro Vás tuto stránku, která Vám představí ucelené znění zápisků pana kronikáře Medlánek PhDr. Miroslava Vespalce.

Příspěvky budou vycházet vždy u příležitosti nového čísla Medláneckého zpravodaje.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *