Z kronikářova zápisníku

Březnové vzpomínání

 

Masarykova republika (její 100. výročí vzniku jsme nedávno vzpomínali) dostala do vínku tíživé dědictví. Národnostní menšiny. Především ta německy mluvicí si byla vědoma toho, že v určitých regionech tvoří většinu. A podle toho vypadaly jejich požadavky. Ti „naši“ jihomoravští žádali vytvoření provincie Deutsche Südböhmen Když jejich přání nebyla realizována, utěšovali se aspoň pozdravem „Es kommt der Tag.“ (Přijde den.)

Jak vypadala situace v Brně? Roku 1910 se hlásilo k české národnosti 41 943 občanů, k německé národnosti 81 617. Rok 1921 už ukazoval jiný poměr sil. Češi 155 931, Němci 55 816. V Medlánkách v uvedených letech nežil žádný občan německé národnosti. Ještě zajímavější je údaj z 1. ledna 1940, kdy žilo v Brně podle sčítání z 320.000 obyvatel, jen 70.000 Němců, tedy necelých 22 procent. To nebylo vůbec v souladu s nacistickými proklamacemi, že Brno bylo vždy a bude vždy německým městem. Proto výsledky tohoto sčítání nebyly nikdy zveřejněny.

Brněnští Němci ovšem už od počátku března 1939 změnili svůj pozdrav na „Heil März“. Důvěru jim dodávalo vystoupení Adolfa Hitlera 26. září v Berlíně ve Sportovním paláci. Hitler tedy otázku sudetských Němců prohlásil za svůj poslední územní požadavek, od něhož nemůže prý ustoupit. Tehdy řekl: „Jsem vděčen panu Chamberleinovi za všechno jeho namáhání. Ujistil jsem ho, že německý národ nechce nic jiného než mír, že jsou však hranice, za které se nedá zatlačit. Ujistil jsem ho a opakuji to i zde, že po vyřešení tohoto problému nebude pro Německo žádných územních požadavků v Evropě. Řekl jsem mu dále, že od okamžiku, kdy Československo vyřeší jiné problémy, to jest když se Čechové vyrovnají se svými menšinami, a to pokojně a ne utlačováním, tento stát mě nezajímá, a že bych jej třeba i garantoval. Nechceme žádné Čechy.“

V měsíci březnu 1939 dostaly události rychlý spád. Po návštěvě slovenského prezidenta TISA a ministra Ďurčanského u kancléře Hitlera dne 13. března je zachován příslušný zápis Hitlerovy kanceláře. 14. března v 9 hodin ráno vyhlašuje slovenský sněm samostatnost slovenské republiky. Téhož dne povedlo Maďarsko obsazování zbytku Podkarpatské Rusi.

V noci 15. března je povolán prezident Hácha z Prahy do Berlína k Adolfu Hitlerovi. Podle dochovaného německého zápisu Hitler prohlásil, že německá armáda vpadne ze všech stran do Československa, a že německé letectvo obsadí česká letiště. Jdou dvě možnosti:

1. Vpád německých vojsk se rozvine v bitvu.
2. Vpád německých vojsk proběhne snesitelnou formou. V tomto případě bude snadné dát Československu v nové organizaci českého života plný vlastní život a jistou národní volnost. Prohlásil, že nechce Čechy mučit a odnárodňovat.

Kdyby se minulého roku Československou nebylo vzdalo, byl by býval český národ vyhlazen. Nikdo mu v tom nemohl zabránit. Prezident kapituloval krátce po 3. hodině ranní a ve 3 hodiny 55 minut vydal generál Syrový rozkaz všem armádním sborům ke kapitulaci. Před 9. hodinou dorazily první německé jednotky do Prahy a už de před tím byla okupována Ostrava.

V Brně ještě před příchodem nacistické armády byly z příkazu štábu nacistů v německém domě obsazeny všechny budovy zemského úřadu, policejního ředitelství i městské správy. Již ve tři hodiny 15. března přepadli ordneři policejní ředitelství na Palackého ulici a Dr. Karl Schwabe se prohlásil novým policejním ředitelem. Na brněnskou radnici přivedl jinou skupinu ordnérů brněnský nacista Oskar Judex. Starostu Ing. Spaziera vyzval, aby odešel na dovolenou a více na radnici nechodil. Když ten neposlechl a snažit se dále úřadovat, byl 23. března předvolán na gestapo, odkud byl po výslechu propuštěn s příkazem, aby nezasahoval do správy města a nechodil na radnici. Nacisté pak požádali zemského prezidenta, aby brněnské městské zastupitesltvo rozpusti. Stalo se tak počátkem července 1939 nařízením říšského protektora Konstantina von Neuratha. Pravomoc brněnského starosta byla pak vložena do rukou vládního komisaře Oskara Judexe. Bezprostředně navštívil Brno i sám Adolf Hitler. Brněnské blonďaté Gertrudy s pravicemi zdviženými k arijskému pozdravu ječely: „Wir wollen inseren Fűhrere sehen.“ (Chceme našeho vůdce vidět.) Splnil jim jejich přání, když se objevil na balkonu nové brněnské radnice. Další volání „heim ins Reich“ (domů do říše) už museli za ně splnit vítězní spojenci po ukončení druhé světové války.

Období předtereziánské – před rokem 1740.

 

Četné války způsobily snížení počtu obyvatel, ale především růst půdy panské – dominikálu. Byla to půda, kterou vrchnost obdělávala ve vlastní režii pomocí dvorské čeledi a roboty poddaných. Dominikál nebyl v českých zemích až do vydání tereziánského katastru zdaňován. Naopak rustikál byla za feudalismu půda, jejíž vrchním vlastníkem byl feudál, ale na které hospodařil poddaný rolník. V tomto období dochází stále více a více k hospodaření velkostatků ve vlastní režii. Na prvním místě se uplatnilo rybnikářství – Českomoravská vysočina, Náměstsko a Lednicko. Neméně důležité bylo obilnářství, v souvislosti s pivovarnictvím stoupl význam pěstování chmele. Roku 1598 je doloženo na území dnešního Jihomoravského kraje asi 225 pivovarů. Českomoravská vysočina byla známá produkcí lnu, dalším významným zdrojem příjmu byl chod ovcí. Zejména Pernštejnové se požadavkům doby přizpůsobovali velmi rychle. Tím vším se měnila skladba velké pozemkové držby. Některé velkostatky se zaměřovaly na rostlinou, obilnou produkci, jiné na živočišnou. Vedle důchodů z vlastní dominikální produkce tvořily velmi podstatnou příjmovou složku platy poddaných. Významné příjmy dále poskytovaly pivovary, rybníky, činže z mlýnů, ve vinorodých oblastech daň z vína. Třicetiletou válkou ovšem jihomoravské vinohradnictví velmi utrpělo. Při první lánové vizitaci roku 1756 bylo na Moravě asi 92.272 moravských měřic poddanských vinohradů, kdežto druhá lánová vizitace v letech 1669-1678 našla v zemi jen 51.655 moravských měřic obdělávaných vinohradů a 40.000 měřic vinohradů pustých. Nejvyšší feudálové teprve hledali svůj vztah k rozmáhající se manufakturní výrobě.

Protože jednotlivá časová období budou stále složitější, na začátek tohoto roku uvedu několik statistických údajů o naší MČ od počátku 17.století (Dokončuje vládu Rudolf II. (1576-1611), Matyáš (1611-1619), Ferdinand II. (1619-1620), Fridrich Falcký, Ferdinand III.)

Na počátku 17.století měl medlánecký katastr rozlohu:

                3 a 9/64 lánu     =             416 měřic polí I. a II. Třídy

                                                               49 měřic vinic a 17 domů

Po třicetileté válce bylo 14 domů osedlých a 3 domy pusté.

Roku 1673: 8 a ½ měřic polí, 3 a 5/8 měřic vinic

Před rokem 1749 byly mezi 14 rodin rozděleny pozemky. Jak vypadalo toto „rozdělení“ říká dokument „Držitelé půdy roku 1762“ psaný kupodivu česky:

	Jméno		Měřice	Osminy	Louky	Pustá
			Orná	Zahrady
1.	Jakob	Tišnovský	30,7	5	1 1/2	–
2.	Josef	Zajíček	32,7	6	1 1/2	1,4
3.		Erbušecky	30,7	6	1 1/2	7
4.		Jelinek	35	5	1 1/2	–
5.	Georg	Linecky	31,4	7	1 1/2	1 1/2
6.	Franz	Večeřa	31,4	5	–	1 1/2
7.	Petr	Mašek	20,5	6	1 1/2	1,21
8.	Matouš	Daniel	32,6	6	1 1/2	1,7
9.	Ginger	Slicky	34,3	7	1 1/2	1,4
10.	Josef	Večeřa	33,4	5 1/2	1 1/2	2,2
11.	Ludvík	Zajíček	33,7	7	1 1/2	0,3
12.	Franz	Drozda	32,7	7	1 1/2	–
13.	Daniel	Tišnovský	33,1	7	1 1/2	0,5
14.		Bušecký	32,3	7	1 1/2	–
mimo-	Franz	Poller	1,7	–	1 1/3	0,3
brněnští	Jacob	Padler	0,6	–	–	–

 

Budu pokračovat v této statistice:

Po rozdělení pozemků před rokem 1749 měl medlánecký katastr tyto údaje:

14 půllánů,         483 měřic orných polí,                                                                                                                                                                 20 a 6/8 pustých polí,                                                                                                                                                                  10 a 6/8 zahrad,                                                                                                                                                                      113 pastvin a luk (z nich a se odvádělo ročně 21 vozů sena)                                                                               107 měřic a 3/8 lesů.

 

Počet domů a obyvatel od roku 1790:

Rok        1790      28 domů              203 obyvatel                                                                                                                   1834      29 domů    260 obyvatel                                                                                                                   1869      52 domů              343 obyvatel                                                                                                                   1880       57 domů             368 katolíků (366 Čechů, 2 Němci)                                                                         1890      63 domů             464 katolíků (459 Čechů, 5 Němců)                                                                        1900      69 domů              491 katolíků (488 Čechů + 3 Němci)                                                                       1910      93 domů    721 katolíků

 

Pro lepší orientaci uvádím staré míry a váhy:

Ty mívaly značné krajové rozdíly. Délka lokte se např. rozcházela až o 20 cm. Míry duté se používaly nejen pro tekutiny, ale i pro sypké zboží, např. zrní nebo mouku. Rozeznávala se míra vršitá, tj. nasypaná až nad okraj a míra sháněná, tj. zarovnaná s okrajem.

VÁHY:                   hřivna                   0,25 kg                 PŘEVODY:                                                                                                                         libra                       0,51 kg                 1 centnéř = 6 kamenů = 120 liber                                                                            kámen                  10,27kg                1 kámen = 20 liber = 40 hřiven                                                                                 centnéř                61,65 kg           1 libra = 2 hřivny

MÍRY DUTÉ:       korec = 93 litry zrní                                                                                                                                                                       máz = 3,35 litry                                                                                                                                                                              žejdlík = 0,48 litru

MÍRY DÉLKOVÉ:                loket rakouský  77,75 cm (používal se místně i v Čechách)                                                                                          loket český         59,14 cm (někdy přes 60 cm)                                                                                                                    stopa                    31,60 cm                                                                                                                                                           píď                         19,71 cm                                                                                                                                                       sáh = vzdálenost mezi konci rozpažených rukou (r.1774 byl stanoven na 1,778m)                                                                                                                                                                                                                                                   převod: 1 loket = 2 stopy = 3 pídě

MÍRY PLOŠNÉ:                  popluží                 = pozemek, který obdělává koňské spřežení 1 den – asi 50 árů                                                   lícha                      = 11 brázd                                                                                                                                                        měřice (Metzen) = 19 arů, 3 měřice dávaly 1 jitro                                                                                                           jitro (Frühe)       = 2.877 metrů čtverečních, plocha osetá 1 korcem zrní                                                                     korec                    = totéž co jitro (Původně to byla pouze míra dutá, později také                                                                                                              plošná, která nahradila jitro.)                                                                               lán královský      = 28,205 ha                                                                                                                                                      lán selský (Hufe) = 18,803 ha                                                                                                                                                   sáh plošný (Klapfer) byl 3,6 m²

 

 

DESKY ZEMSKÉ – zápisy o jednáních před zemským soudem, půhonech, převodech svobodných nemovitostí, prováděné se souhlasem soudu nebo zem.sněmu. Od roku 1796 jsou vlastně pozemkovými knihami.

PŮHON – ve středověkém právu 11. – 17. století obeslání obžalovaného před soud v majetkoprávních a trestněprávních záležitostí.

REGISTRA – středověké kancelářské úřední knihy zachycující odeslané písemnosti

URBÁŘE – ve středověku evidence vrchnostenských příjmů od poddaných, zachycovaly předepsané naturální a peněžité dávky, které odváděli poddaní zpravidla 2x do roka a také robotní povinnosti.

 

 

Státní archiv Brno (A 23 inv. 2 a 3.)

Soupis pro roční výnos daní (Summarium über die Steeuerrequisitions) – bez data

	Jméno		č.p.	jitro	sáh
1.	Jan	Tišnovský	5	16	756
2.	Florian	Daniel	4	16	696
3.	Uršula	Stollhonzin	3	15	993
4.	Bernard	Kunz	2	16	62 3/4
			Franz Kuz si vzal dceru Georga Vinizi
5.	Mathius	Vizina	1	15	739
6.	Filip	Mašek	26	16	1525
7.	Jan	Mašek	24	16	550
8.	Mathius	Danihel	23	16	791	(Půlkrábek)
9.	Václav	Kunz	22	16	389
10.	Blažej	Večeřa	21	17	326	(Stodůlka)
11.	Martin	Mašek	20	16	359
12.	Tomáš	Grošov	19	17	142	(Fr.Drozda)
13.	Václav	Mašek	18	16	1511	(Grošov)
14.	Jan	Krmníček	17	16	1140
	Thoma	Drozda	25
			27	dům Gemeinde Medlanko

Výtah z josefinského katastru obce Medlánek 1789 (od domu neoddělitelné půdy)

Jméno držitele		č.p.	jiter	Sáhů
Tischnovsky	Jan	5	14	869
Danichel	Florian	4	14	578 2/6
	(Večeřa Josef)
Stollhonzin	Uršula	3	13	1189 1/6
	(Pokora František přikoupil dům, většinu pozemků
	si ponechal, zbytek rozprodal)
Kuntz	Bernard	2	13	1568 3/6
	(Tišnovský Tomáš)
Vyzsina	Matěj (Ferd.)	1	14	320 3/6
Maschek	(Alois) Philipp	26	14	1471 5/6
Maschek	(Frant.) Jan	24	14	185 2/6
Danichel	Matheg	23	14	423 5/6
	(zakoupil Kučera Frant., část Maschek č.24,
	podle poznámek rozprodáno nebo rozděleno)
Kuntz	Wenzel	22	14	913 3/6
Wezera	Blažej	21	14	1086 2/6
	(za Večeře v č.p. 21 se provdala Barbora Vizinová, nar. 1816
	za Stodůlku do č.p. 21 se provdala Františka Vizinová, nar. 1889)
Maschek	Martin	20	13	1164 1/6
Groschof	Thomas	19	14	796 3/6
Maschek	Wenzel	18	14	1241 2/6
Krmiczek	Jan	17	14	230 2/6
	(Olejník Ant.)
Celkem			193	12.303 35/6

 

 

Názvy polních tratí

II.	Za Weczeřowsky		IX.	V Aujezdech
	W Spiczy		X.	Na Sekeře
III.	Na honech			Pod kněžským
	Na Stwrtkach			Pod Berkel
V.	Doliny Niederle		XII.	Na Kopcy
VI.	Horny Niederle			Nad Auwozem
	Pod Zadnima			Při hořze
	Mezi Hořzym		XIII.	U komínské stezky
	U dubu			Na dyllech
VIII.	Za Brumbergem			Pod starima
	Nad Weghonem		XIV.	V Pustech

                                                                                                                                   

 

Historie Medlánek – 4. pokračování

Další osudy naší obce jsou tedy spojeny se jménem Františka Magnise. Jeho manželkou byla Jana Františka Prisca z Magni. Tyto osoby si zaslouží podrobnější popis, nejprve tedy k osobě – netradičně – Františku Magnisovi,
Jistě si každý čtenář položí otázku, kde se vzala vrchnost s tak podivným jménem. Rodový archiv Magnisů říká, že pocházeli ze Severní Itálie. Podivínský Rudolf II. jim udělil roku 1596 tak zvaný inkolát – právo bydlení. František Magnis pak udělal v průběhu třicetileté války poměrně rychlou kariéru. Nejprve byl rytířem, svobodným pánem, hrabětem, krátkou dobu majitelem Blanska, od roku 1620 pánem na strážnickém panství, které bylo už tehdy zadlužené a Žerotíny opuštěné. Na Moravě zastával úřad zemského podkomořího, roku 1640 byl jmenován dokonce správcem země a od roku 1649 byl jmenován zemským sudím. Pouze tři roky mu osud dopřál vykonávat tento úřad.

Zdánlivě odbočím: V průběhu třicetileté války se stalo Brno sídlem celomoravských i stavovských zemských úřadů. Po smrti nesnášenlivého kardinála Františka z Ditrichštejna vydal císař Ferdinand II. dne 18. a 20. prosince 1636 císařské reskripty, jimiž byl v Brně založen císařský tribunál, který uplatňoval po celé Moravě politickou i soudní pravomoc. Řada autorů už považuje toto datum za den, kdy se Brno stalo skutečně hlavním městem Moravy. Tento stav byl potvrzen 5. listopadu 1641, kdy nařízením Ferdinanda III. došlo ke konečnému sjednocení moravské zemské správy a odstranění dosavadní dvoukolejnosti. Královský tribunál byl přestěhován z Olomouce do Brna, kam byly také převezeny zemské desky olomoucké cúdy, tedy olomouckého zemského soudu. Svoje místo našly v budově nynější Nové radnice.

Císař Ferdinand III. Vyzval dopisem ze 6. sprna 1641 Františka Magnise, tehdejšího člena císařské, dvorské válečné rady, tajného radu a správce Moravy, zemského hejtmana, aby s “vážností jemu vlastní“, uvedl ve prospěch Brna argumenty, že je nutné v malém markrabství soustředit do jednoho místa zemské právo se zemskými deskami, zemským soudem, zemskými sněmy a nedávno založeným královským tribunálem. Magnis odpověděl 20. srpna 1641. Svoje rozhodnutí zdůvodnil tím, že Brno je přirozeným centrem Moravy, je blízko císařského dvora ve Vídni, má “pěkně vystavený zemský dům“, v něm je archiv a daleko příjemnější a zdravější ovzduší, než tehdy rybníky obklopená Olomouc. V Magnisově hodnocení jsou uvedena i brněnská negativa. Nedostatek potravy, drahota. Brnu vytýkal také (už tehdy!) malé ubytovací možnosti. Od ledna roku 1642 stalo se Brno již definitivním sídlem všech hlavních královských i zemských úřadů.
Toto výsadní postavení Brna bylo potvrzeno i v dalších letech. Ferdinand III. byl Brnu vděčný, že v srpnu 1645 odrazilo útočící Švédy a tím zachránilo i Vídeň. Obyvatelům Brna udělil řadu výsad a privilegií. Zlepšil městský znak, poskytl finanční výpomoc 30 tisíc zlatých a uvalil pětileté moratorium na všechny dluhy brněnských měšťanů.

Brno dokázalo zachytit nastupující vlnu rozvoje manufaktur a stálo v čele průmyslového pokroku rozvíjející se industriální společnosti. To však už naše město mělo – od 4. dubna 1792 od Josefa II. výsadu užívat titul hlavního města Moravy.

---

Historie Medlánek – 3. pokračování

Prodej Medlánek panu Petrovi Sádovskému ze Sloupna nebyl náhodný. Jeho rodina dlouho sloužila Pernštejnům, znala tedy stále chudnoucí pokladnu svých chlebodárců a tak jim nedalo příliš práce odkoupit sokolnické panství a roku 1559 i Medlánky. Jejich majetkem byla naše obec téměř třicet let. Rokem 1588 končí období, kdy Medlánky byly v držení jednoho rodu více let. Přicházejí většinou rody cizí, naše panství střídá jednoho majitele za druhým.

Pro následující období mohou posloužit jako zdroj informací Moravské zemské desky 1480 – 1566 ( II. kraj brněnský XXVII, strana 390, f.8 V 26). V dokumentu s názvem “Vklad vsí Sokolník a Telnice“ čteme “Vratislav z Pernštejna i s erby svými Petrovi Sádovskému z Slupna, erbom a budúcím potomkom jeho své vlastní zboží a dědictví, žádnému nezávadné, totiž ves Sokolniky se dvěma many a s třetím manem mlynářem na mlýně sokolnickém… ves Medlánky, blíž Brna ležící, i s desátkem obilným, vytýkaným jarým i ozimým, s rolí, které slovú Pracké, ku pravému jejich jmění, držení a dědičnému požívání a kdež by to jisté zboží mně a erbom mým v dskách svědčilo, to tímto vkladem mořím a vniveč obracuji.“

Také další dokumenty Moravské zemské desky III 1567 – 1640, str.182, fol. 7 V, v materiálech “Vklad smlouvy o statek sokolnickej učiněné“ hovoří o novém majiteli. 20. září 1588 se jim stává, za 22 tisíc zlatých Jindřich Pfefferkorn z Ottopachu. Cituji:

“Vklad smlouvy o statek sokolnickej učiněné“

“Léta páně tisícího pětistého osmdesátého osmého (20.9.) v outerý… mezi urozeným vladykou Janem Sádovským z Sloupna a na Sadové z jedné a urozeným vladykou panem Hendrychem Pfefferkornem z Ottopachu a na Řečkovicích z strany druhé a to taková, že jest psanej svrchu pan Jan Sádovskej, své vlastní zboží a dědictví svobodné a žádnému nezávadné, totiž tvrz a ves Sokolniky… ves Mydlenky, s lidmi v těch všech osedlejmi i neosedlejmi … za sumu dvaceti a dvoch tisíce zlatejch.“

Krátce k novému majiteli, s trochu divným, nečeským jménem. Rodina pocházela původně z Čech a založil ji Petr Pfefferkorn. V mladších letech býval členem osobní stráže císaře Ferdinanda. Roku 1542 byl povýšen na rytíře a moravská větev této rodiny dostává tzv. inkolát, dnes bychom řekli státní občanství.  Od roku 1582 měl Jindřich v držení Řečkovice, za 6 roků nato koupil i Medlánky. Dlouho se z držení naší obce netěšil. Některé prameny uvádějí, že zemřel ještě roku 1588, jiné o rok později. V řečkovickém kostele, v lodní zdi nachází se náhrobek jeho ženy, která svého manžela přežila až do roku 1595.

Roku 1590 jsou Medlánky prodány znovu. Tentokrát do vlastnictví pana Jindřicha, mladší purkrabí z Donína. Jeho příbuzná – Markéta z Donína, byla v letech 1490 – 1502  abatyší – představenou ženského Kláštera Králové na Starém Brně.

Dalším majitelem Medlánek se stává roku 1596 pan Bohuslav Bořita z Budče. Ponechal si naši obec do roku 1622, kdy nastoupil jako voják do císařských služeb. Toto období mělo svoji tragickou dohru 21. června 1621 na Staroměstském náměstí. Byli zde popraveni 3 příslušníci panského stavu, 8 rytířů a 16 měšťanů. Ve smutném období třicetileté války byla majitelkou Medlánek Alžběta Pergarca z Pergu. Jan Perger z Pergu, od roku 1604 majitel Tuřan, oženil se podruhé s Eliškou Kumerovou. Ta odkázala naši obec své dceři Prisce, provdané za hraběte z Magni. S výjimkou krátké doby, kdy byly Medlánky drženy velmi krátce Zikmundem Sakem z Bohuňovic, stala se Prisca se svým manželem Františkem medláneckou vrchností na další tři staletí.

---

Název obce, počátek historie, majitelé Medlánek

Jestliže pomineme předslovanské osídlení Brna a okolí, je potřeba začít v 8. století našeho letopočtu. Nálezy ze staveniště podniku Meopta v polní trati Zadní Žleby už ukazují na osídlení slovanské. Časově je to 9. století – tedy období vzniku a rozmachu Velké Moravy. Bylo zde odkryto 8 obytných chat tzv. kůlové konstrukce s kamennými pecemi v rohu místnosti. Další nálezy ukazují velmi úzké spojení života našich předků s přírodou.

S těmito podmínkami souvisí i název obce. Autoři zabývající se touto problematikou uvádějí nejčastěji 2 verze:

• V době vznikajících prvních sídel protékal obcí potok, který s ohledem na terén byl velmi pomalý – mdlý. Tak se název potoka přenesl i do názvu obce. Opačným příkladem může být sousední Bystrc. Potok zde tekl rychleji, byl velmi bystrý – bystřec. Od toho název Bystrc.
• Protože v tomto historickém období se živili naši předkové jedině zemědělstvím, byla důležitou podmínkou jakost a úrodnost půdy. Autor Hugo Sáňka ve své knize „Pomístní názvy brněnského okolí“ uvádí známé názvy jako Černá Pole, Červený kopec, Kyselá hora u Řečkovic a zdůrazňuje, že zejména okolí Medlánek se svými vyprahlými kopci opravdu možnost takového označení dávalo. Objevují se tedy názvy Medlany, Medlánky, Mydlany, německy Mydlanca, latinsky Mydlan. Obyvatelé takové obce se nazývali Medlané.

Po roce 1273 historické prameny o Medlánkách neexistují. Další datum je z roku 1344 (to už vládne Jan Lucemburský) s označením Villa Medlan. Slovo villa však mělo v této době široký význam. Znamenalo nejen vesnici, osadu či město, ale často i jen pouhé stavení. Toto období popsal brněnský rodák Jaroslav Mezník ve své práci „Venkovské statky brněnských měšťanů ve 14. a 15. století“. Na straně 129 vysvětluje, proč bohatý brněnský měšťan měl snahu tzv. zákupu. Množství držené půdy totiž přibližovalo měšťana k vytouženému snu přejít ke šlechtě nižší, zabezpečit rodinu a dostat se na úroveň šlechtických kruhům. Tak se také Medlánky dostávají na konci 14. století do držení feudálů světských.

Roku 1344 je to Hartmann z Tišnova – jinak brněnský občan, od roku 1350 jsou Medlánky v držení brněnského rychtáře Bernarda, který je předal svému synovi Mikuláši Vranschauovi. Roku 1352 poprvé se u jména majitele objevuje přídomek „de Medlan“ – čili Hartmann z Medlan.

Přechod venkovských statků brněnských měšťanů do rukou šlechty začíná v 80. letech 14. století. Roku 1381 je obec v držení Ondřeje z Medlan, jeho syn Jan z Medlan se uvádí v letech 1409-1418. Velké vážnosti se těšil ve 40. letech Jan Medlánský z Medlan, šedesátá léta hovoří o Petrovi z Medlánek, roku 1480-1492 se uvádí Medlánský sirotek. Ve Vlastivědě moravské, okres Tišnov, je uveden jako držitel dvora v Dolních Loučkách Kašpar Medlánský z Medlan.

Po smrti krále Jiřího z Poděbrad (1471) je Morava v přechodném držení uherského Matyáše Korvína. Ten za „kvalifikované dvorské služby“ odměňuje Vratislava z Pernštejna tím, že mu 3. března 1489 postoupil obec Medlánky. Toto období lze považovat pro naše předky za optimální. Pověst nejbohatšího velmože v Českém království měl Vilém z P., který stál v popředí českých dějin i za panování Jagellonců. Jeho syn Jan dostal po otci moravské panství. Měl příjmení Bohatý. I když za něho pernštejnská sláva dosáhla vrcholu, objevují se příznaky pozvolného úpadku. V roce 1534 postoupil Medlánky na krátký čas Klášteru Králové na Starém Brně. Dva roky předtím osvobodil občany Medlánek od roboty. Zkáza rodu Pernštejnů však pokračovala dál. Došlo i na Medlánky. Ty byly roku 1559 prodány majiteli sokolnického panství Petrovi Sádovskému ze Sloupna.

---

Darovací listina Krále Václava I.

Rok 2017 je pro nás, občany Medlánek, významným výročím. Dne 14. srpna 1237 – tedy za panování českého krále Václava I. (1230-1253) – byla sepsána „výměnná kupní smlouva“, ve které se tehdy poprvé objevuje jméno naší, tehdy samostatné, obce. Latinský originál je uložen v Moravském zemském archivu, pro praktické potřeby jej přeložil prof. Vladimír Mazal. Český text zní takto:

„Ve jménu Svaté Trojice a nerozdílné jednoty amen. Václav, z boží milosti čtvrtý král český, Zdislavovi, faráři kostela svatého Petra v Brně a jeho nástupcům na věky.

Nespolehlivá je lidská paměť a trvá (co je) napsané a to když trvá, trvá i čin, svěřený svědectví písma. Proto všem přítomným i budoucím, kteří budou mít možnost nahlédnout do tohoto zápisu, ať je vyhlášeno svědectvím přítomných, že považujeme za platné: Věrnému našemu knězi Zdislavovi, faráři chrámu svatého Petra v Brně, výměnnou smlouvou slavnostně a zákonitě ať je vyhlášeno, že vše, cokoliv vlastníme ve vsi Bosonohy, ať obdělané nebo neobdělané, se všemi náležitostmi, poli, loukami, pastvinami, lesy a ostatním jakéhokoliv jména připisujeme uvedenému kostelu a výše zmíněnému Zdislavovi a jeho nástupcům.

A poněvadž úkon výměny postupuje tak, že jeden z vlastníků touto dohodou uděluje, aby naopak druhý stejně tolik nebo ještě více dal ze svého, jestliže se to hodí, rovněž náš farář Zdislav postoupil nám ze statků v Medlánkách a Březovicích náležejících škole při kostele svatého Petra a ze statků ve Vážanech a Bzové, náležejících střídnikům a jiným lidem kostela, se všemi náležitostmi polí, loukami, pastvinami a lesy. Výměna bude nerovná, poněvadž víc z našich statků ke kostelu připadne, než z majetků uvedeného faráře (nám). Přesto vše, co jsme měli v Bosonohách, převedli jsme do této výměny pro věrnost jeho a služebnost za škody a loupeže způsobené kostelu od našeho vojska. Jmenovaný náš kněz pro větší platnost předem oceněné výměny nás poctil dvěma koňmi v hodnotě 20 marek. Aby tato ustanovení zůstala trvale neporušena na věčné časy, dali jsme tuto listinu opatřit naší pečetí a dole podepsanými svědky, jejichž jména dále následují.

Otto, purkrabí z Donína, Arnold, hrabě z Hukvagu, Mikuláš, syn Borutův, Albert, syn Našplikův, Zbraslav, podčíšník český, Dalibor, mladší podkomoří český, Ondřej ze Všechrom, Milíč a jeho bratři Zlebor a Dyik, Přibyslav a Volkmar, Záviš z Březníka, Bohuš z Tasovic, Rym ze Židlochovic, Karel a jeho bratří Benko a Tuclav z Říčan, Náhrad z Ořechova, Štěpán z Troubska. Ondřej, syn krajského správce Česlava z Čech, Konrád, písař Brněnský, purkmistr Štěpán z Ostopovic, Ota kanovník Boleslavský, Siro, kněz pana krále, Jindřich, farář z Kosten, Bruno, měšťan Brněnský, Alrám, Peregrinus, Petr, syn Šimonův, Syfrid a jeho bratři Oldřich a Velchard, Alberto z Chebu a četní jiní.

Dáno v tomto milostivém létě 1237, 9. indikce dne 14. srpna. Dáno v Brně rukou notáře Viléma.“

Z výše uvedeného dopisu plyne následující: 

Roku 1237 vrcholilo nepřátelství mezi českým králem Václavem I. (synem Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské) a jeho mladším bratrem Přemyslem, markrabětem moravským. Václavovo vojsko přitáhlo na Moravu a v okolí Brna byly svedeny tuhé boje, které nešetřily ani civilní obyvatelstvo.

Václav I. připisuje kostelu sv. Petra v Brně a jeho faráři Zdislavovi vše, cokoliv vlastníme ve vsi Bosonohy.

Farář Zdislav postoupil zeměpánovi statky v Medlánkách, Březovicích, Vážanech a Bzové a „ostatní náležitosti“: pole, louky, pastviny a lesy. Přidal k tomu 2 koně v hodnotě 20 marek. Tím se staly Medlánky majetkem královským.

---

Úvodní slovo kronikářovo

V loňském ročníku Medláneckého zpravodaje (2016) bylo možné si přečíst řadu čtenářských názorů především na obsah, ale také na rozsah jednotlivých příspěvků. Moje manželka, která se z titulu svého zařazení v zastupitelstvu setká během roku s více jak pěti sty občany, především seniorského věku, tlumočila mně jejich názory. Abych respektoval i orgán zodpovědný za Medlánecký zpravodaj, sešel jsem se se třemi členkami redakční rady. A závěry?

Globalizace problémů, které sužují současné lidstvo, je tak mnohostranná, že není možné vytipovat si jediné místo, zemi či stát a to učinit „středem vesmíru“. V názorech předních světových sociologů dostává stále více místa mnohostrannost. 

Budou tedy zklamáni ti, kteří si myslí, že je možné psát příspěvky jen a jen o Medlánkách a přehlížet realitu. Jsme pouze malým kolečkem, které je ale součástí celku, který by měl mít krásné a hrdé jméno – ČESKÁ REPUBLIKA. Ale i my v Medlánkách můžeme být hrdi, že nás tento globalizovaný svět bere na vědomí. I když můj první příspěvek na to neukazuje. 

PhDr. Miroslav Vespalec

---

Abyste nebyli ochuzeni o rubriku Z kronikářova zápisníku, která se nám ne vždy do Medláneckého zpravodaje vejde v kompletním znění a ne vždy koresponduje s tématickým zadáním pro dané číslo, zřídili jsme pro Vás tuto stránku, která Vám představí ucelené znění zápisků pana kronikáře Medlánek PhDr. Miroslava Vespalce.

Příspěvky budou vycházet vždy u příležitosti nového čísla Medláneckého zpravodaje.